Dneska se podíváme na slibované možnosti měření povrchu Země. Trochu si porovnáme možnosti měření na ploché a na kulaté zemi. A sepíšu pro mě 5 nejlepších důkazů kulaté Země obíhající Slunce.

Začneme s tím jednodušším, u možností měření ploché země.

Tam je to vážně jednoduché. Nemáte prakticky žádnou možnost ji změřit. Jen už minule zmiňované „optické snížení/zakřivení“ vás diskvalifikuje z jakéhokoliv optického měření, musí měřit fyzicky. Třeba indoktrinovaným (čti školním) pravítkem. Nic jiného neuznají, nemůžou. Protože kdyby dokázali započítat optické vlivy atmosféry, plochá země by se jim rozpadla, jak domeček z karet. Jedinou jejich možností jsou imaginární nástroje, nelogické postupy a komplikované konstrukce, které nedokáží ani vysvětlit. Krásným příkladem je jejich „nový“ objev tzv. „Nebeský teodolit“. Teodolit je jeden z nástrojů, které dokáží změřit tvar země. Ten „Nebeský“ je imaginární náhrada, která doslova nic neměří. Taky můžeme říkat palci „Galaktické pravítko“ a „změřit“ Velkou Čínskou zeď? Ne, nemůžeme. Můžeme ji odpalcovat, ale stejně to bude odhad.

A teď zkusme dát dohromady možnosti měření povrchu kulaté země.

1. Trigonometrie, měření úhlů, teodolit, nivelace.
Dám dohromady několik podobných metod měření pomocí měření úhlů. Trigonometrie není nějak nový vynález. Byla známa už ve středověku. Představte si, že potřebujete znát výšku hradeb, které potřebujete překonat. Ale těžko vás obrana nechá si to změřit pravítkem. Co je k tomu třeba? Znát vzdálenost a znát dva úhly. U staveb se většinou počítá, že jsou kolmé k Zemi, což je jeden úhel a druhý úhel změříme právě ze známé vzdálenosti. Pomocí těchto údajů můžeme spočítat výšku hradeb, a jak dlouhé žebříky potřebujeme. Nepotřebujeme žádný objekt daleko za hradbou v neznámé vzdálenosti. Takže změřit vzdálenost k hoře a úhel k jejímu povrchu by mělo ukázat její převýšení. Ale neukáže, protože je vrchol níže, než by geometricky měl být.

2. Satelitní měření
Orbita Země je dnes pokryta satelity. A měřením doby cesty signálu od satelitu k přijímači celkem spolehlivě spočítat jeho dráhu a výšku nad zemí. Můžeme tak ověřit kulatost i zploštění Země. To bychom měli lokální měření.

3. Pozorování z vesmíru
Ať už satelitní obrázky z větších dálek, tak astronauti potvrzují lokální experimenty

V celkovém součtu tak máme milióny měření měřicími přístroji oproti několika „měření“ pseudopřístrojem, který nic neměří, ale vše závisí na interpretaci dat. Navíc dat pocházejících z globerského modelu. Ano, ze Stellaria se vypnutím atmosféry nestane FE aplikace.

Minule jsem také sliboval 5 pro mě důkazů kulaté a pohybující se země.

1. Hvězdná paralaxa
Hvězdy se po obloze pohybují, jakoby Země obíhalo Slunce. Pozadí za měsícem jsou jiné hvězdy v závislosti na poloze.

2. Dvě nebeské hemisféry
Nad severním pólem je v zenitu jeden nebeský pól a nad jižním pólem druhý. To se jednodušeji vysvětlí i na geocentrické kouli, ale na ploché je to podle mne nemožné. Ve spojení s důkazem 1 je pro mne nejrozumnější současný Barycentrický model.

3. Roční období
Nedává mi smysl, jak by šlo udělat v zimě delší den na Jižní polokouli na jiném modelu, než kulatém. Notabene polární den na Antarktidě.

4. Lety na Jižní polokouli
Např. lety z jižní Ameriky do Austrálie kolem Antarktidy.

5. Zmapování povrchu
Nelze vytvořit plochou mapu ploché země bez zkreslení? Proč ne?

Tak to by bylo vše, opět děkuji za pozornost. Příště bych se podíval Měsíční fáze a jestli souvisí se stínem Země.